Monday, March 2, 2015

Kam v Praze na dobrou kávu

...díl první, aneb svatá trojka, která nikdy nezklame.
Je smutné, jak většina lidí za jedinou možnost, kde si dát v Praze kafe považuje Starbucks. Vlastně nejenom v Praze. Teď neříkám, že bych Starbucks neměla ráda, to ani náhodou! Kafe ve Starbucsku chutná skvěle, je kvalitní, vypadá dobře a hlavně je pořádné velké! Chybí mi tu ale ta správná kavárenská atmosfér. To domácí prostředí, vůně čerstvě upečených koláčů, mletého kafe a jen pár stolečků s minimem lidí. Kaváren v Praze najdete opravdu hodně! Některé vyhlášené, některé ne tolik známé a k tomu se pořád otevírají nové a nové! Bůh žehnej tomuto byznysu! A protože poslední dobou jsem v kavárnách pečená vařená (ještě, že to kafe má přece takový blahodárný vliv na naše zdraví), tak Vám chci dát pár tipů, kde v Praze na kafe. A dnešní trojice kaváren je pro mě jistotou, kam se vždycky ráda vracím. 


Stará dobrá EMA . Vychvalovaná až do nebe a to právem. Kafe je vždy výborné a jejich domácí koláče jakbysmet. 

Thursday, February 26, 2015

Strasti života


Nejdříve jsem měla v plánu konečně napsat ten slíbený článek o roku v posilovně (z kterého už se od té doby stal rok a jeden měsíc), ale pořád nějak nevím jak začít, protože nechci znít jako někdo, kdo si myslí, jak tomu po roce rozumí.. nerozumí totiž a neustále hledá co mu vyhovuje a asi to tak bude navždy. 
Dále jsem už měla načatý článek o velice populární sociální síti ask.fm, protože mi včera tak podrápal nervy, že jsem myslela, že vezmu notebook a hodím ho z okna. Nakonec jsem ho smazala, protože byl až moc nenávistný, ale trochu si srdce vylít musím.
Lidi proboha, řešit problému typu, kdy můžu sníst tyčinku, co jsem si koupila (a samozřejmě, že ne celou.. to se musí naplánovat!) nebo jak svoje tělo tento týden zničit, abych mohla jet příští týden na výlet (ojbože jak to ten den bez cvičení přežiju!) a dát si tam ke kávě kousek dortu... NE to není normální.. To je tak akorát zralé na blázinec, na psychologa, na lynčování nebo zavření do továrny na čokoládu.
Ale to už se zase nechávám unést. (agrese přece na blogísek nepatří!)
Takže prostě, pokud na váš dotaz od teto doby neodpovím, znamená to, že za monitorem brečím a mlátím hlavou o stůl. 

Sunday, February 22, 2015

Láska na první ochutnání a kokosový páj


Aneb jak jsem objevila Ameriku.
Neustále jsem na alpro mléka na sociálních sitích narážela, ale kdykoliv jsem je někde zahlídla, jen jsem dál pokračovala k těm klasickým, kravským, trvanlivým za 12 korun, co už s krávou nemají nic moc společného. Vlna "nepijte mléko, udělá vám díru do žaludku" už tu bylo několikrát a i já musím uznat, že něco na ní bude. Ani mě mléko nedělá úplně nejlíp (obzvlášt před jakýmkoliv sportovním výkonem je to něco podobného jako spořádat celou krůtu nebo si narvat no žaludku kamení), ale odepřít si tvaroh ke svačině, kakao na dobrou noc nebo nedejbože jourt k snídani? No to po mě nechtějte!