Wednesday, November 23, 2016

Pro krásu a zdraví


Nejsem zrovna typ člověka, co by bral denně tisíce vitamínů a doplňků stravy.. Už jen proto, že mám problém si zapamatovat, kdy se co má brát a kolikrát denně! A to ani nemluvím o sportovních doplňcích stravy. Mám doma vanilkový protein, ale to jen proto, že mi chutí připomíná vanilková mlíčka ze základky, což byla moje velká láska. Občas ale narazím na něco, co mi opravdu pomáhá.a něco zase naopak ne. A protože si ráda vždycky přečtu názory ostatních, tak jsem si řekla proč se potom nepodělit o ty svoje. 

Tuesday, November 1, 2016

Cheesecake se slaným karamelem

 Karamel je jedna z věcí, ke které mám zkrátka respekt. Stejně jako k makronkám a želatině, kdy vždycky jen doufám, že to vyjde tak, jak má. Strach se má ale překonávat a tak jsem se na babiččiny narozeniny rozhodla zkusit karamel naslano. Slaný karamel je teď totiž děsně moderní. A cheesecake snad ještě víc! Teda cheesecake. Ten pravý cheesecake oc má právo si tak říkat jsem asi nepekla nikdy. Protože philadelphia není zrovna levná sranda a takové mascarpone je snad i lepší! No a sušenky mi na spodu cheesecake většinou ani moc nechutnají a těžko se s nima pracuje. No a povedlo se! To, že chutnal se potvrdilo tím, že se snědl skoro na posezení a to už předtím osazenostvo spořádalo 2 kachny se zelím. Za mě jeden z vrcholů mého dortového umění. Ikdyž to vlastně až takový dort není. Ale zkuste ho.. fakt, je lepší než vypadá!

Saturday, October 22, 2016

Na skok v Amsterdamu


Amsterdam byl už dlouho na seznamu míst, kam jsem se chtěla za každou cenu podívat. Vlastně jsem k tomu ani neměla konkrétní důvod, jen mi to místo bylo tak nějak sympatické už od pohledu. Ještě aby ne. Nejútelnější domky, kola, kanály a kytky kam se člověk podívá. A pak přišlo období hledání běžeckých závdů po celém světě a Amsterdam se ukázal jako jeden z mála půlmaratonů, co se běhá na podzim. Původně už myšlenka padla loni, ale vzhledem k prváku na medícině a nejistotu co se bude dít nápad vyšuměl stejně rychle jako začal. S kamarádkou jsme měly v plánu Amsterdam tohle léto tak jako tak a spojení s půlmaratonem tomu dodávalo správný pocit dobrodružství. A dobrodružství to bylo. Cesta ze závodu rovnou na letiště, zpocená, bez peněz, se strachem, že mi uletí letadlo a následný běh na vlak a chvilky deprese tomu všemu dodalo pořádnou dávku adrenalinu. Do Amsterdamu jsme jely u žve čtvrtek večer a měly tak 2 dny na to prohlédnou město. Neměly jsme žádný plán a doslova jsem ty 2 dny bloudily městem, což bylo asi to nejlepší. Amsterdam totiž nemá tolik konrkténích památek a pokud nepočítám galerie tak asi neexistuje žádný "cíl cesty". Na každém rohu navíc byla jedna neodolatelná kavárna za druhou, takže naše cesty byly v podstatě od jídla k jídlo, od kafe ke kafi. Půlmaraton se běžel v neděli v půl druhé, počasí bylo asi nejlepší, co mohlo být a bylo to jedním slovem parádní! První polovina se běžela sice ne tolik srdce-zahřívající oblastí, ta druhá to ale vynahradila se vším všudy a závěr ve Vondelparku byl ze všeho nejlepší.